Příběh Kamila Kurta Lubíka

Ivan Procházka

Některé kmeny byly dosud lovci lebek. Věřili, že lidská lebka má všelijakou čarovnou moc, zejména že způsobuje hojnou úrodu. Soudy s nimi měly mnoho potíží, protože nechápali, že se dopustili zločinu, když někomu uřízli hlavu. Dokazovali, že si jen vzali jeho hlavu, ale zabít ho nechtěli. Kdo za to mohl, že umřel?

Způsoby jejich boje byly primitivní, ale účinné. Na stezkách džunglí, které vyšlapala zvěř a kudy se měly ubírat nepřátelské hlídky, vykopávali hluboké jámy a vystýlali je ostrými noži z rozštěpeného bambusu. Byly to dlouhé, tvrdé bodce, ostré jako břitva. Jejich příprava trvala několik minut a byly z materiálu, kterého bylo množství po ruce. Jámy zakryli tenkými větvemi a listím a japonská hlídka se propadla na bambusové dýky. Veliteli domorodců byli důstojníci britské armády a žili s nimi dlouhé měsíce v nejdivočejších koutech. Jeden z těch důstojníků se jmenoval kapitán Lubík a byl z Prostějova. (Jiří Mucha, Oheň proti ohni)

Kamil Kurt Lubík zhruba ve dvaceti letech. Foto Národní archiv

Kamil Kurt Lustig (Lubík), se narodil 1. prosince 1917. Jeho rodiče, Egon (*1888) a Vilma, rozená Saarová, žili v Karlíně. Otec se na pražské předměstí přistěhoval v roce 1894 a později tu vlastnil "Továrnu na kovové zboží F. Lustig". Manželům se v Karlíně narodili dva chlapci, starší Bedřich a mladší Kurt. Rodiče se později přestěhovali do Holešovic - Bubnů a poté na Prahu 1. Jejich manželství se však během období první republiky rozpadlo. Egon se posléze přestěhoval do Londýna, Vilma se znovu vdala a žila se svým druhým mužem v Německu.

Po ukončení studia byl Kamil Kurt přijat do Škodových závodů na místo úředníka a bydlel u svého bratra na Belcrediho třídě v Holešovicích. V roce 1936 požádal o změnu příjmení na Lubík a v květnu následujícího roku mu tuto změnu povolil zemský úřad v Praze. Zhruba ve stejné době podal z obchodních důvodů žádost o rozšíření cestovního pasu na území Jihoafrické unie a Indie, a po kladném vyřízení opustil Československo jako zaměstnanec firmy Omnipol India-Limited. Do Indie přicestoval během října 1937. Vzápětí začal pracovat v Bombaji u místní firemní pobočky. Z důvodu vzniku protektorátu ovšem po třech letech došlo k ukončení její činnosti a následné likvidaci. Lubík poté se svým společníkem založil exportní a importní společnost "Lusob Trading Company".

Krátce po okupaci republiky Německem v březnu 1939, se Kamil Kurt Lubík přihlásil na Čs. konzulátu v Bombaji a dal k dispozici čs. odboji. Po navázání spolupráce s konzulem Ladislavem Urbanem začal aktivně pracovat v Československého Spolku v Bombaji, pravidelně posílal finanční příspěvky na čs. zahraniční akci a Československému Červenému kříži. Stál za vznikem tiskové služby "Czechoslovak Information Service" vydávající od listopadu 1939 vlastním nákladem pravidelný buletin. Význam věstníku podávající "... tisku, úřadům a krajanům pravidelné zprávy o věcech československých..." oceňoval zejména čs. konzulát, který jej později podpořil finančním příspěvkem a v roce 1942, se souhlasem Ministerstva zahraničí v Londýně, plně převzal jeho redakci a veškeré náklady.

Začátkem prosince 1939 se Kurt Lubík přihlásil do čs. zahraniční armády a prostřednictvím konzulátu poslal svoji přihlášku do Francie. V lednu 1940 absolvoval lékařskou prohlídku a byl uznán schopným vojenské služby. Pro pád Francie a nastavené podmínky k přepravě dobrovolníků čs. vojenskými úřady do Evropy nedošlo. Na doporučení čs. konzula a ve snaze o aktivnější zapojení do odboje, začal Lubík spolupracovat s britskou tajnou službou. Záhy dostal první úkol a již během července 1940 zjišťoval situaci internovaných Němců v neutrálním přístavu Mormugoa. Pravděpodobně díky této činnosti mu bylo na jaře 1942 umožněno, i přes snížení zdravotní kvalifikace vojenským lékařem, vstoupit do britské armády. Absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v indickém Belgaum (nyní Belgavi) a k 8. říjnu 1942 převzal hodnost poručíka - Second Lieutenant (2nd Lts). Pod odvodním číslem EC/9662 byl přidělen k Asámskému pluku (Assam Regiment) a v říjnu 1943 zastával již hodnost kapitána - Captaina.

Asámský pluk vznikl v polovině roku 1941 a skládal se z dobrovolníků několika kmenů státu Assam sloužících pod britským velením. Během války pluk postupně postavil dva prapory (třetí prapor vznikl v listopadu 1945). Část mužstva působila v oddílech "V Force", což byly skupiny působící v týlu nepřítele. Po ukončení základního výcviku koncem roku 1941, chránil pluk nejprve důležitá ropná pole, majetek Assam Oil Company, před možnými útoky japonských parašutistů, později plnil různé průzkumné úkoly na východní frontě v Indii a Barmě. V roce 1944 se pluk zapojil do obranných bojů během japonské ofenzívy do Indie a vyznamenal se zejména v rámci vojenských operacích u Jessami, Kharasonu a obrany Kohimy. Po úspěšném odražení nepřátelského útoku se podílel na závěrečné spojenecké ofenzívě v Barmě a v bojovém nasazení setrval až do konce války.

Zda se kapitán Lubík aktivně účastnil výše popsaných vojenských operací pluku není v současnosti stále přesvědčivě doloženo. V čs. archívech bohužel takové materiály nejsou a ani široké veřejnosti přístupné dílčí britské zdroje nehovoří zcela jasně. Na základě nepřímých informací se však dá soudit, že jeho pohyb v bojovém pásmu byl velmi pravděpodobný. Kapitán Kamil Kurt Lubík zemřel při japonské ofenzivě dne 6. května 1944 na následky zranění. V hlášení se uvádí jako příčina úmrtí kombinace zranění na levé straně podbřišku a zlomeniny pravé nohy. Je pohřbený na válečném hřbitově v Taukkyan nedaleko Rangúnu ve státě Myanmar (dříve Barma) mezi spojeneckými vojáky, bez udání čs. národnosti. Za projevenou udatnost a mimořádné zásluhy během služby v Barmě a na indické východní frontě obdržel v roce 1945 pochvalu v rozkaze. O smrti K. Lubíka se zmiňuje poválečná publikace o krajanech v Indii Čechoslováci na březích Gangu : "Snaživý mladý redaktor buletinu Kamil Lubík položil život ve společném boji proti fašismu jako voják britské armády v Indii na bojišti Arakanu dne 7. 5. 1944."

Kamil Kurt Lubík byl jeden z mála krajanů působících v bojových jednotkách spojeneckých armád ve válečném pásmu v Indii a Barmě, a dosud jediný známý čs. občan, který v těchto místech zahynul.

Zdroje:

Archivy
Archiv Ministerstva zahraničních věcí Praha
Národní archiv Praha
Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archív Praha
Publikace
BAROŠ Jan, Čechoslováci na březích Gangu : od prvopočátků až po dnešní dobu
MUCHA Jiří, Oheň proti ohni.
STEYN Peter, The History of the Assam Regioment, vol. 1, 1941-1947.
Webové stránky
www.cwgc.org
www.thegazette.co.uk